Recyklace stavebních a demoličních odpadů je v ČR na relativně vysoké úrovni. I když jsou statistická data popisující tuto činnost za poslední roky vcelku optimistická, je nezbytné za nimi vidět i celou řadu vážných nevyřešených problémů. Recyklací SDO a využíváním recyklátů ve stavebnictví se zabývá i tradiční konference RECYCLING. Letošní 24. ročník RECYCLING 2019 se bude konat opět v dubnu v Brně (více na www.arsm.cz)

Recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) se v ČR objevila v širší míře již před ca 25 roky. Období posledních několika let lze v tomto odvětví charakterizovat relativně optimisticky. Statisticky doložený rok 2017 i minulý rok 2018 byly v rozvoji recyklace SDO relativně příznivé.  Z hlediska produkce recyklátů sice nejsou za rok 2018 ještě dostupná žádná oficiální data, ale na základě předběžných informací jejich producentů lze předpokládat udržení mírně růstového trendu posledních let (viz obr. 1 a 2). Rovněž v legislativní oblasti týkající se vymezení definice konce odpadů se podařilo takřka dokončit veškeré činnosti související s vydáním vyhlášky „která stanoví kritéria, při jejichž splnění je znovuzískaná asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem, a kritéria, při jejichž splnění přestává být asfaltová směs vyrobená z odpadní znovuzískané asfaltové směsi odpadem“. V současnosti je legislativní proces takřka u konce a její vydání je předpokládáno v první polovině roku 2019.

Na druhé straně však nelze zastírat značně nepříjemnou realitu, že velké množství recyklovaných stavebních a demoličních odpadů zůstává v recyklačních centrech a je velmi obtížně uplatnitelné na stavebním trhu. Jedná se zejména o recykláty z cihelného zdiva a jejich směsí. V některých případech neprodané zásoby již dosahují takových objemů, že někteří provozovatelé recyklačních linek museli omezit z prostorových důvodů příjem nových odpadů k recyklaci.

Jednou z příčin tohoto stavu je i skutečnost, že situace ve způsobu využívání recyklátů ze SDO zůstává v ČR stále značně neuspokojivá. Dominantní způsob trvale představuje využívání formou zásypů různých inženýrských sítí apod. a také využívání formou zpevněného provizorního podkladu na různých stavbách – tedy formy down-cyclingu místo true-cyclingu. Přitom bylo i v uplynulém roce opětovně několikrát prokázáno, že kvalitně zrecyklované stavební a demoliční odpady mohou zcela bezproblémově sloužit k výrobě řady prefabrikovaných stavebních dílců a stavebních směsí zcela srovnatelné nebo i lepší kvality, jaká je dosahována u produktů vyrobených z přírodních nerostných surovin. Podmínkou pro tento způsob využívání je však recyklace SDO na vysoké technické úrovni, která zajistí produkty bez nežádoucích příměsí a s garantovanými stavebně technickými vlastnostmi. K tomu je však nezbytné mimo jiné zabezpečit i to, aby vstupní produkt recyklace (stavební a demoliční odpad) byl kvalitní – tedy jako výsledek tzv. selektivní demolice stavebního objektu. Jednou z nezbytných podmínek pro dosažení tohoto stavu lze považovat mimo jiné i vydání obecně závazného předpisu nebo normy k postupu demoličních prací, při kterých SDO vznikají. Takový předpis (norma), existuje např. v Rakousku [4, 5], ale v ČR dosud neexistuje, a i když se o jeho potřebě na řadě orgánů státní správy stále častěji hovoří, dosud nezačaly ani přípravné práce vedoucí k jeho tvorbě. Jako východisko zde mohou posloužit např. „Pokyny EU k odpadovým auditům před demoličními a renovačními pracemi v budovách“ [2]. Současné znění Stavebního zákona ve věci demoličních prací je s ohledem na možnost zajištění selektivní demolice zcela vágní a nevyhovující.

Další slabinu lze pozorovat také v tom, že nebylo dosud dosaženo výraznějšího posunu v naplnění některých z cílů Nařízení vlády 352/2014 Sb. o Plánu odpadového hospodářství pro období 2015 až 2024. Za jeden z velmi důležitých, ale zcela nenaplněných cílů je opatření uvedené v kapitole 1.3.1.4 Závazné části: „Zajistit povinné používání recyklátů splňujících požadované stavební normy, jako náhrady za přírodní zdroje, v rámci stavební činnosti financované z veřejných zdrojů, pokud je to technicky a ekonomicky možné“. Přitom se jedná o zcela standardní podmínky pro investory v řadě evropských zemí, kde je dle regionů nezbytné využívat ve stavbách ca 10 až 40 % recyklovaných materiálů.

 Za pozitivum lze považovat, že dle dostupných dat za rok 2017, publikovaných na podzim roku 2018 se podařilo udržet několikaletou vzestupnou tendenci nárůstu produkce recyklátů ze SDO, a to nejen absolutně, ale také relativně vůči celkovému objemu inertních přírodních minerálních materiálů užívaných ve stavebnictví (konktrétně stavebního kamene a štěrkopísků) – viz obr.3.

Produkce stavebních a demoličních odpadů, recyklovaného a přírodního kameniva

Níže uvedené údaje o produkci nakládání se SDO v ČR vycházejí z oficiální databáze Ministerstva životního prostředí, kterou spravuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA), údaje o produkci stavebního kamene a štěrkopísků vycházejí z údajů České geologické služby.

Produkce a materiálové složení hlavních proudů stavebních a demoličních odpadů dle Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb.) je uvedeno v tabulce 1.

Tabulka 1: Materiálové složení SDO v letech 2011 až 2017

Způsoby nakládání se SDO jsou uvedeny na obr. 1. Z něj je zřejmé, že obrovské množství vytěžené zeminy a kamení (dokumentované v tab. 1), kterou není třeba ve většině případů recyklovat, vytváří dojem, že skutečná recyklace SDO je v ČR relativně nízká. Pro korektnější posouzení jsou však rozhodující složkou ty inertní minerální odpady, které vznikly z již jednou zpracované suroviny – tedy zejména betony, cihelné zdivo a keramika a jejich směsi. Dále jsou to odpady z rekonstrukcí komunikací – zejména skupina 170302 – asfaltové směsi bez nebezpečných vlastností. K tomu je pro svoji velikost započtena i skupina 170904, obsahující zpravidla směsi výše uvedených složek a kameniva a zemin.

Podíl těchto odpadů na celkové produkci SDO v jednotlivých letech činí ca 27 až 33 % (viz. tab. 1, předposlední řádek). Produkce a způsoby nakládání s touto částí SDO je zřejmá z grafu na obr. 2.

Obr. 1 Celková produkce a nakládání se SDO v letech 2007 až 2017

obr. 2 Produkce a nakládání se SDO vhodnými k recyklaci

Pro vyjádření úspěšnosti využívání recyklovaných materiálů je rozhodující kritérium stanovení velikosti jejich podílu na celkové produkci nerostných surovin – zde stavebního kamene a štěrkopísků.  Vytěžená množství z výhradních i nevýhradních ložisek a množství vyrobených recyklátů v letech 2007 až 2017 je na obr. 3. (Údaje o těžbě stavebního kamene a štěrkopísků jsou z databáze ČGS).

Obr. 3 Produkce stavebního kamene, štěrkopísků a recyklovaných minerálních materiálů
v letech 2007 až 2017

Z grafů na obr. 3 je zřejmý nárůst produkce recyklátů a také trvalý mírný pokles těžby přírodních nerostných surovin, zejména štěrkopísků. V období let 2007 až 2011 dosahoval poměr produkce recyklátů k produkci přírodního kameniva a štěrkopísků hodnoty ca 4 %, v roce 2017 to bylo již 14% - tedy nárůst na tříapůlnásobek.

Závěr

Z faktů uvedených v tomto článku je prokazatelné, že se recyklace SDO v ČR stále úspěšně rozvíjí, i když v řadě směrů o pomaleji, než by mohla. Problémy jsou často zejména v kvalitě produkovaných recyklátů, které omezují jejich využívání často jen formou down-cyclingu místo na skutečnou recyklaci (true-cycling). Tuto situaci by pomohla mimo jiné řešit nová či upravená legislativa, která by zavazovala k provádění selektivních demolicí.

Recyklace má obecně ochraňovat zejména přírodní zdroje a také omezovat vznik odpadů. U recyklace SDO se to v posledních letech vcelku daří. Tento trend je s ohledem na další rozvoj stavebnictví zcela nezbytný, protože ve stavební výrobě existuje i celá řada produktů, kde lze užít výhradně přírodní a velmi kvalitní kamenivo (např. do předpjatých betonů, pro svršek kolejového lože, velmi zatížení dopravní komunikace apod.). Zdroje tohoto kameniva však nejsou nevyčerpatelné. S ohledem na zajištění cirkulární ekonomiky ve stavebnictví je tedy velmi žádoucí využívat recyklované kamenivo všude tam, kde je to technicky možné a toto kamenivo je k dispozici.

• EU Construction & Demolition Waste Management Protocol. European Commission. September 2016
• Guidelines for the waste audits before demolition and renovation works of buildings. European Commission. May 2018
• Nařízení vlády 352/2014 Sb. o Plánu odpadového hospodářství pro období 2015 až 2024. Sbírka zákonů, částka 141/2014.
• ÖNORM B 3151: 2014 Rückbau von Bauwerken als Standardabbruchmethode
• ÖNORM B 2251: 2006 Abbrucharbeiten - Werkvertragsnorm

Doc. Ing. Miroslav Škopán, CSc., Asociace recyklace stavebních materiálů v ČR, z.s. (ARSM)

člen RR magazínu STROJE-TECHNOLÓGIE-EKOLÓGIA